Agony je hra z prostředí pekla, kde jsou uvězněné duše lidí z masa a kostí o proti tomu stojíte proti démonům ze záhrobí. Hra bohužel nedostala kladnou kladnou kritiku od hráčů této hry, protože hra neprošla cenzurou s originálním dějstvím. To později změnila aktualizace Agony UNRATED, která odkryla vše co dříve bylo zakryto, tedy máme tu dvě verze jednu do 18 let druhou nad 18 let.
Náš hlavní hrdina Agony, je uvězněn po smrti na tomto divném pekelném světě, kde se ohřívá kotlík pro každou duši co spadne do pekel. Nicméně když už přežil, rozhodne se ze svého pobytu vytěžit maximum. V hlavě mu sice pomalu, ale jistě blednou vzpomínky na život, jejich místo však naštěstí uzurpovala představa jakési Rudé bohyně. Vydá se ji tedy hledat.
Agony je dostatečně jednoduchá hra. Lidé ze studia Madmind se při jeho budování nechali inspirovat všemožnými nočními můrami a nebrali si v podstatě žádné servítky. Herním prostředím se proto neustále ozývá zoufalé kvílení mučených duší, mumlání šílených nebo bolestné skřeky. Téměř všechny materiály jsou potažené masem, krví nebo alespoň kůží. Kosti lemují zdi stejně jako stále živá lidská těla nabodaná na tyče. Některá zákoutí jsou dekorována matkami, kterým z rozpáraných břich visí na pupeční šňůře děti. Démoni, kteří vás nahánějí. Je to zlé místo, jehož cílem je vás šokovat, a zároveň motivovat ke zkoumání, protože chcete odhalovat další úchylnosti, kterých se vývojáři dopustili. I když víte, že nakonec ze hry odstranili pasáž se zabíjením nemluvněte a se znásilněním, při kterém byl údajně vidět průnik.
Nelogické pravidla
Vlastní pravidla padají a bestie vás zvětří už zdálky, často i v dokonalé tmě. A pak už vám nezbývá než utíkat. I kdybyste před ní získali náskok a schovali se do výdutě ve zdi, jde na jistotu a pak vás neférově zabije. Co dělat, když vás opět najde smrt? Tělesná schránka už není, ale duše může po určitou dobu putovat a můžete vstoupit do jiného člověka, které ho jste cestou potkali, bohužel pokud se utopíte, tma která vznikne nelze poznat v malém místě kam vlastně letíte jestli nahorů , dolů, nebo dostran. Ostatní duše, do kterých lze vstoupit je zajímavá možnost, ale pokud ji nesundáte předem pytel, bude vám tento “slepí” osadník prakticky na prd.
O čem vůbec hra je?
Říkám si, když hra začala příběhem v pekle v základním nastavení obtížnosti, i hned začnete putovat a sbírat předměty na zemi jako jsou fialově světélkující části orgánů, texty a sošky připomínající Věstonickou venuši, nebo taky “Matky Vendoru” z filmu Vikingové.
Ve hře je určitý systém nápověd, který vás po aktivaci na malou chvíli naviguje prostředím, ale nezřídka se nedá spolehnout ani na něj. Někde navíc hra opět popírá vlastní pravidla, a zatímco jinde vás pád definitivně odešle k “F” checkpointu bez možnosti někoho posednout, tu a tam padnout musíte, abyste se posunuli dál v ději. Postupem času sice získáte možnost posednout také démony, kteří vám tolik komplikují život, ale pouze na krátký časový interval, který lze prodloužit zabíjením lidí.
A co na to hra?
Herní požitek je zajímavý, ale nelogický, nemáte prakticky tušení kam máte jít, prostě někam jdete k určitému místu, které si myslíte, že by mohlo být to ono místo. Díky narychlo udělané cenzuře je mnoho prvků smazáno a mimika postav je prakticky zanedbána. Chození po kostrách, které jsou krásně seřazeny do krásných řad jak někde na poli a kličkovat mezi nimi aby vás nezaslechl démon je taky kunšt, prostě choďte, hlavně s pochodní.